RIMMER(doběhá): Teď stop! 6:47, to není zlý čásek na kilásek. Škoda že jsem běžel jen 300 metrů. Ale zase jsem se zdržel s Listerem, to znamená o čtyři minuty míň, a taky jsem si vydech, abych nevypadal tak vyplivaně, až kolem něho poběžím, tak to taky odečtu a je to světový rekord! Výborně, Rimmsy, skvělá fyzička! Holly, dej mi čistou uniformu.
HOLLY RIMMEROVI změnil účes do tvaru včelího úlu, místo, aby ho ostříhal nakrátko, protože ho naštval…
LISTER: Rimmere, co to máš za účes?
RIMMER: Ten vytvořil Holly.
LISTER: Proč?
RIMMER: Protože jsem mu to poručil.
LISTER: Vypadá dost směšně.
RIMMER: Směšný se může zdát tobě, Listere, ale mně se líbí. Připadám si jako muž.
HOLLY RIMMEROVI změnil účes do tvaru včelího úlu, místo, aby ho ostříhal nakrátko, protože ho naštval…
LISTER: Rimmere, co to máš za účes?
RIMMER: Ten vytvořil Holly.
LISTER: Proč?
RIMMER: Protože jsem mu to poručil.
LISTER: Vypadá dost směšně.
RIMMER: Směšný se může zdát tobě, Listere, ale mně se líbí. Připadám si jako muž.
RIMMER: Holly! Holly!
HOLLY: (Na monitoru se objeví nehybný obrázek HOLLYHO) Toto je záznamník. Bohužel Holly momentálně nemá čas. Chcete-li nechat po pípnutí vzkaz, ozve se vám. Píp!
LISTER: Rimmere, budeš vypnutý jenom, než se vrátíme na Zem.
RIMMER: Kde mě nebudeš potřebovat, takže mě už nezapnou.
LISTER: Mohli by tě vyléčit. Za tu dlouhou dobu věda určitě udělala pokroky.
RIMMER: Jo, vsadím se, že s léčbou smrti začali hned, jak jsme opustili Zemi. Ordinace jsou nejspíš narvané mrtvými. "Tak, pane Johnsone, tohle berte třikrát denně, brzy budete zase žít. Carol, další mrtvolu, prosím."
TOASTOVAČ: Víš, že neumíš zpívat.
LISTER: A ty snad jo?
TOASTOVAČ: Myslíš, že když jsem toastovač, tak nemám hudební sluch?
LISTER: No, tak jenom do toho.
TOASTOVAČ: Ehm, ehm. Vítejte ve Hvězdném tanečním sále. (Začne zpívat) Poleť lásko má, kam měsíc nad ře…
LISTER přijde k TOASTOVAČI a uhodí do něj. TOASTOVAČ přestane.
LISTER: (Pokračuje ve zpěvu) Lunar, město sedmé, tam nám bude fajn...
LISTER: Řek` sem, aby sis vzal pár maličkostí, bez kterejch se neobejdeš.
KOCOUR: Přesně! Tak si beru jen tohle. Tenhleten a dalších deset stojanů. Čím míň, tím dřív!
LISTER: Tohle všechno se tam bohužel nevejde.
KOCOUR: Dobře, nechám tady ... tohle! (Vytáhne malý kapesník.) Nějak už se bez toho obejdu.
LISTER: Můžeš si vzít dva obleky a dost.
KOCOUR: Dva obleky? Tak to zůstávám!
LISTER: Ale to nejde. Než vylezu, budeš mrtvej.
KOCOUR: Dva obleky jsou smrt!
LISTER odchází.
KOCOUR: Hele, když si uříznu nohu a nechám jí tady, smím si vzít tři?
Dva robíci jedou koridorem. Jeden z nich drží kus papíru. LISTER jde proti nim.
LISTER (si všimne, že něco jeden z nich drží): Copak to máte, kluci? (Vezme papír) "Nechoď do stáze. Prosím, nenechávej nás s Rimmerem." Je mi líto, kluci, já musim. On vás potřebuje. Mně to tady už nebaví. Chci se vrátit na Zem! (Robící začnou mlátit hlavou o stěnu)
STARÝ LISTER: Ahoj, Dave. Tohle jsem já. Tedy ty. Chci říct, že já jsem ty. Tohle seš ty ve věku 171 let. (Použije svou mechanickou paží k otevření lahve od piva) Vím, že to seš ty, protože když jsem byl v tvým věku, viděl jsem se ve svým věku ... jak ti říkám ... co se ti teď chystám říct. A ty si to taky řekneš ... až budeš já.
RIMMER: Díky bohu, že jsi z toho ještě nezblbnul.