LISTER: Vidíš? Copak si nevidíš do huby, když říkáš: "Lituju, že jsem si zvoral život. Za všechno může Lister!"
RIMMER: To já přece nedělám. Stěhuju se. Pryč z bahna a špíny do luxusní čtvrti.
LISTER: A to jako vedle, jo?
RIMMER: Tady nejde o to kam, ale ke komu. Chci sdílet život s někým, u koho najdu podporu a porozumění, s kým se budu moct utkat na poli smysluplné diskuse.
Další RIMMER strčí hlavu do dveří.
RIMMER 2: Všechno tip-ťop?
RIMMER: Naprosto, pane Rimmere. Jsem tam nato-tata.
RIMMER 2: Pokračujte!
RIMMER 2: Á, Listere, s tímhle velmi opatrně. Ta starožitnost má ohromnou cenu.
RIMMER: Jé, to jsem před chvilkou říkal!
RIMMER 2: Opravdu? Neuvěřitelné! To se povedlo!
Oba RIMMEROVÉ se smějí.
LISTER si pustí video s RIMMEROVOU smrtí…
HOLLISTER: Rimmere, Vy jste to měl přece spravit! Oprava tepelného štítu se nedá odbýt!
RIMMER: Já vím, pane, a přijímám plnou zodpovědnost za případné následky.
Náhle všechny oslní oslepující bílé světlo a tlaková vlna a žár je odmrští napříč místností.
RIMMER: To já přece nedělám. Stěhuju se. Pryč z bahna a špíny do luxusní čtvrti.
LISTER: A to jako vedle, jo?
RIMMER: Tady nejde o to kam, ale ke komu. Chci sdílet život s někým, u koho najdu podporu a porozumění, s kým se budu moct utkat na poli smysluplné diskuse.
Další RIMMER strčí hlavu do dveří.
RIMMER 2: Všechno tip-ťop?
RIMMER: Naprosto, pane Rimmere. Jsem tam nato-tata.
RIMMER 2: Pokračujte!
RIMMER 2: Á, Listere, s tímhle velmi opatrně. Ta starožitnost má ohromnou cenu.
RIMMER: Jé, to jsem před chvilkou říkal!
RIMMER 2: Opravdu? Neuvěřitelné! To se povedlo!
Oba RIMMEROVÉ se smějí.
LISTER si pustí video s RIMMEROVOU smrtí…
HOLLISTER: Rimmere, Vy jste to měl přece spravit! Oprava tepelného štítu se nedá odbýt!
RIMMER: Já vím, pane, a přijímám plnou zodpovědnost za případné následky.
Náhle všechny oslní oslepující bílé světlo a tlaková vlna a žár je odmrští napříč místností.
ROBÍCI pod vedením RIMMERA malují chodbu…
LISTER: Ale proč malujou chodbu stejnou barvou jako předtim?
RIMMER: Místo ocelově šedé ji malujou na vojenskou šeď. To se mělo udělat už dávno.
LISTER: Podle mě je to úplně stejný.
RIMMER: Ne. Ne, ne, ne. (Ukazuje na dva úseky na stěně) Tady ten kousek je už vojenskou šedí a tady, to je nemoderní myší ocelová šeď. (Oba kousky vypadají stejně) Nebo že by to bylo naopak?
RIMMER: Ty ses díval na kazetu s mou smrtí?! To je osobní věc! Jen pro mé potěšení!
LISTER: Jenom mi to přišlo dost zvláštní, volat: "Polívka gazpacho!"
RIMMER: Je mi líto, neměl jsem čas si sednout a zplodit báseň v jambickém pentametru. Atomová exploze se mnou sekla na zem.
LISTER čte RIMMERŮV deník: "Můj deník, od Arnolda J. Rimmera. Prvního ledna - rozhodl jsem se vést si denní záznamy svých myšlenek a činů, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara." Další záznam... (Otočí list) "17. července - narozeniny tetičky Maggie."
LISTER dělá bubliny a pravítkem je porovnává…
HOLLY: Máš práci, Dave?
LISTER: Jo, jasně, že mám!
HOLLY: Aha, tak to tě asi nebude zajímat, že nás sledujou dvě nadsvětelné stíhačky.
LISTER: Cože?!
HOLLY: Nechám tě radši foukat bubliny.
LISTER: Ne, Holly. Holle! No tak…
HOLLY: Jsou ze Země.
LISTER: To je tři miliony let daleko.
HOLLY: Jsou to zástupci z federace SELPO.
LISTER: Co to je?
HOLLY: Sdružené ELektrické Podniky. Jdou po tobě, Dave.
LISTER: Po mně? Proč? Za co?
HOLLY: Za tvé zločiny proti lidskosti.
LISTER: Cože?!
HOLLY: Vypadá to, že před třemi miliony let jsi nechal v kuchyni na talíři dvě nedojedené klobásy.
LISTER: Fakt?
HOLLY: Víš, co se může stát s klobásami za tři miliony let?
LISTER: Jo, zkazej se.
HOLLY: Tvé klobásy teď pokrývají sedm osmin povrchu zemského. Taky jsi nechal na svém účtu sedmnáct liber, padesát pencí. Díky úrokům z úroků ti teď patří 98 % světových financí. A protože jsi je hromadil tři miliony let, nemá nikdo žádné peníze kromě tebe a SELPa.
LISTER: Proč SELPO?
HOLLY: Nechals rozsvíceno v koupelně. Mám tady konečný nedoplatek sto osmdesát miliard liber.
LISTER: Sto osmdesát miliard liber?!! Blázníš?!
HOLLY: (Má náhle na sobě praštěný nasazovací obličej = brýle, nos a knírek) Aprílový žert.
LISTER: Vždyť neni duben!
HOLLY: Jo, já vím, ale nevydržel bych čekat půl roku s takovým bezvadným fórem v kapse.
RIMMER 2:Není divu, že tě otec nenáviděl!
RIMMER: To je lež! Lež, lež, lež, lež, lež!
RIMMER 2: Tak proč tě neposlal na akademii?
RIMMER: Nemohl si to dovolit!
RIMMER 2: Ále! Poslal tam všechny tvé bratry!
RIMMER: Jsi odporný, pitomý, prolhaný, odporný lhář!
RIMMER 2: Smiř se s tím, nikdo tě neměl rád! Dokonce ani maminka!
RIMMER: (Skoro brečí) Maminka mě měla ráda!!! Jenom neměla čas. Měla pořád nějaké schůze.
Po té hádce jde RIMMER za LISTEREM do pokoje…
RIMMER: Á, Listere... jak se máš?
LISTER: Všecko tip-ťop. Co chceš?
RIMMER: Asi se ti nepodařilo splašit mi někde to lepidlo.
LISTER: Rimmere, jsou tři hodiny!
RIMMER: Nevadí, to může počkat do rána. Já se tu zatím prospím, než ho najdeš.
LISTER: Měl jsem dojem, že jsem od vás slyšel ... zvýšený hlasy.
RIMMER: To je docela zábavná myšlenka, ne? Hádat se do krve sám se sebou.
RIMMER 2 přikazuje robíkovi: Zabuš na zeď! Jen zabouchej na zeď! Pořádně!!! Jó! Jó!
RIMMER 2: (Křičí přes zeď) Nemůžeš bejt zticha, Rimmere?! Jsou tu lidi, co chtěj spát!
RIMMER: (K LISTEROVI) Ovšem, že vedeme odborné pře, ale není za tím žádná nevraživost, žádná zlomyslnost.
RIMMER 2: (Řve) Zmlkni, ty mrtvej červe!
…
RIMMER: Listere, už nemá smysl to dál tajit. Rimmer a já… trochu jsme se chytli. Nic velkého, ale je nad slunce jasné, že JE TO JEHO VINA!!!
LISTER s KOCOUREM sedí v kinu…
KOCOUR: Chci se dívat na film!
LISTER: Jenom jím!
KOCOUR: Ne, jíst znamená, že jídlo jde do tvý pusy!
Rozhoduje se o tom, který RIMMER přijde vypnout…
RIMMER 2: My dva jsme identičtí. Jsme úplně stejný člověk, ale ty jsi mentálně narušený.
LISTER: Ententýky, dva maníky v raketě svý mám. Neptun, Pluto, je mi líto a bolí to, tobě vale dám.
RIMMER: Teď, když jsem odsouzen, tak ti to řeknu. Polévka gazpacho. Nejhezčí večer mého života. Pozvali mě ke kapitánovu stolu. A to jsem byl v podniku pouhých čtrnáct let. Šest důstojníků a já! Říkali mi "Arnolde". Jako první chod byla polévka gazpacho. Nevěděl jsem, že se polévka gazpacho podává studená. Dal jsem si zavolat kuchaře a řekl jsem mu, aby ji odnesl a přinesl teplou. Udělal to! Výraz v jejich tvářích mě pronásleduje dodnes!! (Brečí) A já myslel, že se smějou kuchaři, ale celou tu dobu se smáli mně, zatímco jsem jedl svou vařící polévku gazpacho! A pak už jsem nikdy nejedl u kapitánova stolu. To byl konec mé kariéry.
LISTER: Ale, no tak. To se přece může stát každýmu.
RIMMER: Kdyby nám o tom řekli při základním výcviku! Místo, abychom šplhali nahoru a dolů po laně a kopali zákopy. (Křičí) Kdyby nám aspoň jednou řekli: "Polévka gazpacho se podává studená," mohl jsem být dneska admirál!!! Nikdy jsem se neodrazil ode dna. A víš proč? Protože jsem neměl ty správné bohaté rodiče. Vsadím se, že Todhunterovi servírovali gazpacho, hned jak ho odstavili. Ne, vsadím se, že to sál z prsu. Z jednoho prsu polévku gazpacho, z druhého zdarma dobře vychlazené šampaňské!
RIMMER: Ano, jen mě už vypni! Do toho. Vypni mě! Zbav se mě!!!
LISTER: Už jsem to udělal. Vymazal jsem toho druhýho.
RIMMER: Co?! Vymazal... kdy??!!
LISTER: Těsně před tím, než jsi přišel.
RIMMER: A klidně mě tu necháš obnažovat svou duši?
LISTER: (Šklebí se) Jo, chtěl jsem zjistit, jak to bylo s polívkou gazpacho a ty by jsi mi to jinak neřek.
RIMMER: Ovšem, že bych ti to neřekl. Udělal bys mi ze života peklo neustálým vtipkováním o té polévce.
LISTER: Rimmere, já ti slibuju … já přísahám …, že už o tomhle nepípnu. A když já, když já přísahám, tak je to natuty.
RIMMER: Slibuješ?
LISTER: Slibuju.
RIMMER: Přísaháš na svou smrt?
LISTER: Já přísahám na svou smrt, že už nikdy nebudu mluvit o polévce gazpacho.
RIMMER: Dobře. Jsi tak trochu podrazák, Listy, ale když o něco jde, držíš slovo. Protentokrát ti budu věřit. Dáme si ještě panáka.
LISTER: Horkýho?