LISTER(nabírá chilli z plechovky na lžičku): Ani málo, ani moc - v tom je to umění! (do misky nenasype tu lžičku, nýbrž celý obsah plechovky)
LISTER(drží ohromný kovový válcovitý předmět): Citrónek?
KOCOUR: Co to sakra je?
LISTER: Stříkačka.
KOCOUR: Ale na co?
LISTER: To je pro krávy, na umělý oplodnění. Vymyl jsem jí, je čistá, sterilizovaná. Tak dáš si ten citrón?
KOCOUR: Ehm, omluv mě. (Stoupá si)
LISTER: Máš tady jídlo!
KOCOUR: Nebudem jíst, ale provádět pitvu!
LISTER(drží ohromný kovový válcovitý předmět): Citrónek?
KOCOUR: Co to sakra je?
LISTER: Stříkačka.
KOCOUR: Ale na co?
LISTER: To je pro krávy, na umělý oplodnění. Vymyl jsem jí, je čistá, sterilizovaná. Tak dáš si ten citrón?
KOCOUR: Ehm, omluv mě. (Stoupá si)
LISTER: Máš tady jídlo!
KOCOUR: Nebudem jíst, ale provádět pitvu!
RIMMER: (Ukazuje Krytonovi video, na které se dívá) Tohle jsem já a tady jsou mí bratři: John, Frank a Howard. Jak my jsme se měli rádi! Čtyři mušketýři, tak jsme si říkali! Vlastně, jen tři - vždycky mě nechali dělat španělskou královnu. Šťastná doba... I když, ano, občas jsem býval terčem kanadských žertíků, ale nic zlomyslného. Jen takové ty obvyklé klukoviny: zašité rukávy, připínáček na židli... dokonce mi dali do pískoviště malou nášlapnou minu. Vzali ji z otcova skladu munice. Jak měli vědět, že to vybuchne? Bááááječní hoši!
KRYTON: Řekněte mi, kdo je tohle? Vaše někdejší děvče, pane Arnolde?
RIMMER: Sotva.
KRYTON: Ne, ne. Řekl bych, že to není váš typ - taková tupá, stará treska.
RIMMER: To je moje matka.
KRYTON: Božínku, prosím vás, nezlobte se na mě!!!
RIMMER: Pusť to z hlavy.
KRYTON: Áh, ale jak bych jen mohl, pane? Vaši maminku jsem přirovnal ke staré, bláznivé, odulé rybě! A řek` jsem, že je prostoduchá, šupinatá piraňa! Naznačil jsem, že je ošklivá, ocasatá, mořská potvora, kterou cloumá senilita! Seschlá obojživelná škeble, která má méně rozumu, než měkkýš!
RIMMER: Pust to z hlavy! Tady je - velká žena! Velmi upjatá, škrobená, někdo by řekl - strohá! Někomu připadala chladná, jakoby odměřená. Ani v nejmenším! Ona pohrdala jen blázny, neztrácela čas s hlupáky. Smůla! Jinak bychom vycházeli výborně.
KRYTON: Omluvte mne pane, už půjdu. Toto je zcela očividně velmi soukromá rodinná záležitost. Neznám už žádnou rybu, kterou bych Vám vmetl do tváře, tak půjdu tryskem pryč.
HOLLY: Nechci vyvolat paniku, Arne, ale podle všech výpočtů, by se na palubě lodi s určitou pravděpodobností mohla vyskytovat nějaká cizí forma života.
RIMMER: Myslíš jako minule, jak jsi nás všechny vzburcovala a vyletěli jsme nákladovými vraty s bazukoidy a ruksaky, a zatím šlo o Listerovy ponožky?
HOLLY: Nerozpoznala jsem genetickou strukturu. Z biologického hlediska šlo o novou formu života.
(Lister zvedá skalpel a hodlá říznout do kebabu. Kebab je ale polymorf, otočí se mu kolem krku a snaží se ho zabít…
KRYTON: Vážně to máte rád takhle ostré?
LISTER: Chce mě to zabít!
KRYTON: Ano, musí to být dobré!
(Listerovi se scvrkávají trenýrky, ve které se změnil polymorf)
KRYTON: Co je Vám ?
LISTER: Zbláznily se mi trenýrky - scvrkávaj se! Ježiši! Moje spodky, jsou živý a zmenšujou se!!! Pomoz mi, prosim tě, Krytone, pomoz mi, prosimtě, pomoz mi!!!
(KRYTON si kleká a pokouší se LISTEROVI trenky sundat. RIMMER vchází a vidí zezadu na KRYTONA, který klečí přímo mezi LISTEROVÝMA nohama, navíc se stále zapojenou rourou v tříselné zásuvce.)
LISTER: Sundej mi je, stáhni mi je! Servi je ze mě!!!! No tak, Krytone. Snaž se… no!(Velmi scvrklé trenky se konečně podaří sundat)
RIMMER: Nemůžu říct, že mě to zas tak moc šokuje... ty přeřízneš cokoliv, viď?!
LISTER: Skoro jsem ho dostal v naší kajutě, ale viděli jste sami, zaskočil mě.
RIMMER: Ano, stal se z něj dva a půl metru vysoký, nelítostný, hnusný zabiják.
LISTER: Co jste tak podělaný? Dáme mu přes držku! Hezky kolenem do koulí a zhebne jako nikdo jinej!
RIMMER: Určitě k tomu přihlédneme při budování strategie.
LISTER: Vyrvu mu průdušnici a umlátím ho k smrti tim koncem, kde jsou mandle!
RIMMER: Ano, ano, výborný nápad...
LISTER: Narvu mu pazouru do tlamy tak hluboko, že vytáhnu cedulku na jeho spoďárech!
RIMMER: Tak, podle mě máme pouze dvě možnosti, za prvé: Chytit to a zabít; nebo za druhé: Utéct. Kdo je pro dvojku?
KRYTON: Dvojka mně docela vyhovuje.
KOCOUR: Dvojka je moje šťastné číslo.
KOCOUR prochází mezi nějakými krabicemi, když tu náhle na něj promluví zezadu jakási žena.
ŽENA: Áh, copak to hledáš?
KOCOUR: Mutanta! Je nebezpečný, může se změnit v cokoli!
ŽENA: To je hrůzostrašné!
KOCOUR: Jasně, kotě, to si piš!
ŽENA: Musíš být hrozně statečný, když bojuješ s takovým tvorem.
KOCOUR: Jó, to máš pravdu!
ŽENA: A chytrý! Vsadím se, že jsi moc chytrý!
KOCOUR: Chytrý? Jasně, bez toho by to nešlo. Jak říkám, může se to změnit na cokoli. Musíš žhavit mozek na plné obrátky, být pořád ve střehu, jinak se k tobě přiblíží a cvak! Je po tobě. Pojď, puso.
(Rimmer s Krytonem a Kocourem vejdou do ozdravovny, kde je Lister s nějakou ženou - Rimmerovou matkou.)
RIMMER: Ty jsi teď měl mou matku!?
RIMMEROVA MATKA: Pětkrát! Byl jako divoký… hřebec!!!
KRYTON: (Paroduje RIMMERA) Velmi upjatá, velmi škrobená, strohá a chladná!
(Porada)
RIMMER: (vypadá dosti zvláštně) Vážení, jen proto, že je to nelítostný nestvůrný zabiják a uslintaný slizký netvor, nemusí ještě být špatný člověk. Musíme se vyjádřit všichni popořadě, navrhnout několik možných řešení, možná někdy při čaji.
KRYTON: Slyšíte sraba? Nemá v sobě špetku hněvu, chce vycouvat - je to ujetej trhlouš!
RIMMER: Na tom něco je, Krytone. Vezmeme to v úvahu. Davide? Davide, máš taky nějaký příspěvek do diskuse?
LISTER: Jó, to bych měl, Arnolde. Vydáme se dolů do skladu munice, vemem jaderný hlavice a přiděláme jednu k mý hlavě a… pošlu toho ksindla na pravdu boží!
RIMMER: Dobře, to je dobrý nápad, Davide, ale necháme to chvilku uležet, ano? Eh, Kocoure, teď tvůj příspěvek prosím.
KOCOUR: Hhh, mě se na nic neptejte - jsem nula, jsem vzduch!
RIMMER: To je milé, děkuji mockrát. Takže, postoupíme dál. Snad si nikdo nemyslí, že jsem se prohlásil samozvaným vůdcem... chci jen posloužit jako organizátor. Krytone, vyslov se bez zábran.
KRYTON: Myslím, že bysme měli hodit Listera jako návnadu, a zatímco bude požírán zaživa, my se připlížíme zezadu a odpálíme to do stratosféry.
LISTER: Dobrej plán! To je zatim nejlepší, co jsem slyšel! Až tomu budu já křupat v hubě, tak vy po tom zezadu nenápadně skočíte!
RIMMER: Jo, ta možnost tu existuje, ano, eh, ale já mám jiný návrh. Trochu přitvrdíme. Čas vyjednávání vypršel. Říkejte si tomu extrém, ale navrhuji, abychom šli tvrdě a bez prodlení zaútočili skutečně masovou letákovou kampaní, a zatímco se z ní bude sbírat, nasadíme cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo a možná i dobročinné koncerty, ano? A pokud to bude málo, lituji, ale přijde čas triček: "Mutanti ven!", "Vesmírní chameleoni? Ne, děkuji!" ... a pokud je tohle nevyžene, pak už nevím co…
KRYTON: Už ti někdo někdy řek, že seš hnusný, plesnivý povidlo, který má důvtip, šarm a duchapřítomnost německýho ovčáka po transplantaci hlavy?
LISTER: Dost keců, vy srágory, teď je čas udeřit! Plastikovej pytel se jménem tý zrůdy už čeká a já mu zatáhnu zip. A kdo mi zkříží cestu, dostane napalmovej klystýr!
KOCOUR: Já myslim, že maj všichni pravdu, kromě mě, takže zapomeňte, že jsem něco řek`.
RIMMER: No, domnívám se, že všichni zapomínáme na jádro našeho problému a to je: Jak si budeme říkat? Eh, podle mě si můžeme vybrat buď: "Liga proti slintajícím monstrům", či můj oblíbený návrh: "Komise pro Legalizaci Integrace Teroristických Organismů a jejich RehabilitacI ve Společnosti". Eh, má to jednu nevýhodu - zkratka je "K.L.I.T.O.R.I.S.".
LISTER: Jde vo to ho zabít! A jestli mám obětovat svůj život takovym trapnym způsobem, tak je to jedině dobře!
KRYTON: Jasně! Proč ne? I když to nevyjde, bude aspoň sranda!
LISTER: Jo, tak přestaňte klepat pantem a jde se na věc! A poslední živej je posera. Kdo jde se mnou?
RIMMER: No, nálepky na auto budou až ve čtvrtek, ale někdy člověk musí jednat spontánně. Přátelé, jdeme!
KOCOUR: Jo, já jdu s váma. Třeba z toho vyrazim ňáký prachy.
KRYTON: Možná, že když vás vydám, tak mě nechá žít. Pohyb, šmejdi!!!
(už pořádají výpravu na mutanta)
RIMMER: A všichni, prosím… Jednou budem dááál, jednou budem dáál, jednou budem dál já vííím...