- z blogu kamarádky kamarádky :)
"Nikdy nevěřte, že se lidi můžou změnit, pokud máte sklon snadno se zklamat. Nejde to na počkání. Pokud vám na člověku něco vadí, řeknete mu to, on lituje a tváří se, že to už nikdy neudělá. Pak se situace opakuje s tím, že vy si pomyslíte ´dobře, mám ho ráda, ale budu si to pamatovat´. Takhle se ale bude opakovat donekonečna. Takže se s tím smíříte a budete doufat, že se konečně naučíte dávat si pozor na jazyk, nebo dotyčného či dotyčnou konečně pošlete do prdele.
...
Začínám mít pocit, že předstírání, že se nic neděje, povede nakonec k tomu, že se vážně nic dít nebude. Aneb přetvářka vládne světem (jinak bychom se tady asi pozabíjeli kvůli každé blbosti). Mít tak aspoň někdy jistotu, že jsem v právu.."
- Jo, přesně takto to vidím, jen bych to tak nedokázala napsat.
Přestalo mě bavit opakování těch samých chyb (toho trapného důvěřování a doufání). Předstírání taky není řešení. No, co se dá dělat, zbyla mi ta prdel.
(takhle napsané to zní drsně a přitom jsem dnes řekla něco jako"Dobře, zkusíme to ještě jednou, ale naposled. Při další hádce to balím." ... No, aspoň jsem dala najevo, že nebudu splachovací navždy. Ale - kdo by tomu věřil? Asi jen já. A stejně zase couvnu, až uvidím jeho psí oči. Fakt mě to štve. Tento týden to byly dvě příšerné hádky, kde došlo k typickým rozchodovým větám a stejně se nic neděje.)