close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Touha po psaní

11. července 2010 v 23:14 | Al |  Zpovědi
Dá se nějak naučit psát?

Najednou mi v hlavě lítá několik myšlenek. Strašně ráda bych je využila, vsadila je do nějakého souvislého příběhu, do souvislých vět, do něčeho uceleného. Ale neumím to. Víte, jak mě to mrzí? Protože momentálně se mi ty myšlenky strašně líbí. A k některým mě napadají i věty, ale - ale to je jen něco málo. To něco vytváří možná tak jednu desetinu příběhu - začátek, střed, možná závěr? Jde spíše o úvahy. Ale těch zbývajících devět desetin? Neumím je zformulovat tak, aby z toho nebyla nemožná slátanina.

Pane bože, jak ráda bych využila ty myšlenky, ale vím, že když to udělám, tak to dopadne snad ještě hůř, než má první (a poslední) povídka. Byla tak nedotáhnutá, tak naivní a tak nečitelná... Možná měla několik málo pěkných částí, ale ty tři vlastnosti v předchozí větě je zadupaly. A přesně takto by to dopadlo s tím novým příběhem. Ale bylo by to dost možná horší - protože od té povídky jsem toho tolik nečekala.

Ale já vím, že i kdybych to dala zpracovat oblíbenému autorovi/oblíbené autorce, tak bych nebyla spokojena.

Pane bože, já se prostě znám. A já se měním, ačkoliv se to někomu tak nejeví, připadám si každým dnem více jiná. A ty změny souvisí s některými událostmi. Chci umět popsat ty pocity z nich, to, co se děje, ale ne tak primitivně, jak to je - a jestli ano, tak s tolika okrasnými větami, že to tak primitivně nevyzní. Chci popsat ty myšlenky, které mě napadají. Chci vypsat poznatky, vědomosti a názory, které přicházejí s novými lidmi v mém životě. Chci umět popsat pocit, který ve mně je, při jejich odchodu - a chci to podat lépe, než je ve scéně z filmu Nový měsíc (Nikoliv lépe než Stephenie Meyer ve své knížce - to je rozdíl.) - ano, vím, že u mně to nebylo tak tragické, ale city to byly a já je neumím vyjádřit.

A proč mě to teď najednou tak štve?

Asi před třemi týdny jsem se bavila se svým ex přítelem (díky bohu za to ex) o tom, co bych chtěla v životě dělat. Říct "Nevím" je tak jednoduché a přitom těžké. Ne, nechci to nějak dramatizovat - těžké jen z toho důvodu, že mi to připadá trapné. A pak jsem mu začala vyprávět o tom, co mě bavilo dříve. A psaní mě bavilo ze všech věcí nejdéle.

Věci mě vždycky nadchly - říkala jsem si něco jako "Ano! Tohle je to, co chci dělat, tohle mě opravdu baví." ... Po chvilce neúspěchů mi v hlavě lítala slova jako "Časem mi to určitě půjde, když budu chtít a budu mít snahu." ... Jenže ne, ono mi to stále nešlo, tak jsem toho nechala. U toho psaní byly občas světlé chvilky, proto mě to pořád utvrzovalo v tom, že se mám snažit. Ale vrcholem této "mé kariéry" byla hotová povídka. Psala jsem od svých dvanácti let - a před dvěma rokama mi došlo, že mi to nejde, tou povídkou jsem si prostě chtěla dokázat, že napíšu aspoň jednu.

Přání jsem si splnila, povídka byla dokončena, ale neuspokojilo mě to. Myslela jsem si totiž, že mě to bude bavit více, ne, že budu psát a psát a obrovskou většinu stejně škrtat a později mazat. Takže po této povídce už jsem toho nechala. Od té doby se bohužel nenašlo nic jiného.

A teď jsem najednou zase pro něco nadšená. Pro některé myšlenky v mé hlavě. Ale - už jsme zase u toho - k čemu jsou my myšlenky, když je neumím zpracovat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 11. července 2010 v 23:29 | Reagovat

Tak pojď aspoň číst. Zvu ke čtení romantické e-knihy pro dívky o Marině, která musela do gymnázia a v něm potkala elementární bytosti: elfy, víly, mořské panny, nágy (napůl lidi, napůl hady), dryády, kentaury atd. Mezi nimi hledá matku a svou lásku. Netuší, že je vílí princeznou.
Čte se zdola na pokráčko od 1 až do 39. Druhý díl bude vznikat během léta, už jsou tam i dvě kapitoly ze sekundy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama