Z jakéhosi důvodu vzpomínám na J. Asi je to tím, že jsem sama doma se psem a s kočkou a nejde mi se učit.
Abych si odpočinula od "učení", tak jsem otevřela deník a zapsala si tam nějaké věci z minulého půl roku, ptž. jsem tam od začátku prosince nepsala. Jako třeba, že jsem se stěhovala jinam, že mám novou kočku (Nelly, Nelinka), že ještě chodím na vysokou a tak... Ale pak jsem to dopsala a začala jsem být zvědavá, jak dlouho už ho vlastně píšu. A začala jsem číst. A číst. A číst. A teď jsem u začátků s J. Byla jsem z něj slušně zblblá. Ale tak, byl první :).
A to první rande, tam jsem teď. Vlastně bylo až po 14 dnech, co jsme se znali. "A čeho se bojíš? Toho polibku nebo toho, co by znamenal?" "Obojího..." "To není možný. Ty jsi snad dosud žila v klášteře, jinak není možný, že jsi volná a že jsi dosud byla volná, že si tě nikdo nenašel..."
No, dopadlo to tak, že jsme byli u nás (ten den jsem byla sama doma) a asi tři hodiny v kuse jsme se líbali v obýváku :-). To byly moje první polibky. Vlastně můj první polibek se rozjel natolik, že trval skoro pět hodin :-). Jo, ty začátky (prvních pár týdnů) byly pěkné. Bylo to překrásně naivní. A on to teď zažívá znova, jen ve vylepšené verzi :-D... Vzpomínám si, že tehdy, když jsme jeli z pizzerie k nám, zastavil na jednom místě jen proto, aby mě mohl políbit. Asi o tři týdny později zastavil na tom samém místě a já si řekla "Jé, on si to pamatuje...", ale on vystoupil a šel se vyčůrat :-D. Nemohl to vydržet :-).
A jo, přecejen mám na ten vztah i pěkné vzpomínky, nebylo to jen o tom, že jsme se pořád rozcházeli kvůli jeho bývalkám :-).