close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náš svět

19. července 2011 v 10:02 | Al |  Zpovědi
promění se hned; když zavřeš oči, budu vyprávět ...

Evo, Evo, Evo, nebudu ti lhát ... Můžeš se mi smát, asi tě mám rááád ...

Prostě pěkná písnička :) ... Cítím se při ní skoro zamilovaně :-D.

... o tom, jak nekonečné jsou hvězdy, co lidem plují nad hlavou ...

... Minulý týden jsem se vrátila domů a na svém seznamu věcí, které mi chybí ke štěstí, ale momentálně si je nechci koupit, přibyly poznámky mého přítele. No, vzhledem k tomu, že jsem na něj potom byla naštvaná, tak jsem to vyhodila (:-D), ale potěšil mě. Samozřejmě hlavně závěrem. Bylo tam "Miluju tě" :-). A jediné, co jsem měla v tu dobu chuť udělat (byla jsem tady sama), bylo zapnout si tuto písničku ...

... co teď, možná jsme spolu naposled, sladká jsou slova jako med, o tom, že spolu budem dál, to bych si vlastně hrozně přál; to bych si vlastně hrozně přál ...

Protože je nádherná.

... nebudu ti lhát, asi tě mám rááád ...

Zhruba před 10 měsíci jsme dělali scénku pro moji sestřenici na svatbu. Jsme totiž maličko šílená rodinka a na větší události vymýšlíme "vtipné scénky". Poprvé (a pravděpodobně naposledy) jsem v této scénce hrála já. A zrovna hlavní roli - sestřenici Evu :-). Po asi šesti letech chození a poté společného života si brala svého přítele. A my tam vybrali několik písniček, co jakože "charakterizují" jejich život (Chodili spolu z čisté lásky, Upeč třeba chleba, ...). Ano, samozřejmě to nebylo nijak zvlášť vážně myšleno, mělo to být vtipné. A taky bylo - vypravěč (její bratr) byl namol, tudíž zapomněl, v jakém to má být pořadí, a že já "Evička" a "její manžel" (pro změnu můj bratr), máme mít několik vět. Takže jsme vlastně ani nemuseli mluvit, což bylo fajn - my totiž byli namol také :). Scénka se prostě posunula a byla až někdy po osmé hodině, a to bylo po tolika přípitcích na štěstí a zdraví novomanželů, že to se prostě nedalo vydržet :-). Ale zahráli jsme to s těma písničkama - náš úkol byl jen držet se za ruce, dělat, že se máme rádi, tančit spolu, říct "Vezmeš si mě?" a "Ano". A mít oblečené jejich oblečení :). Tato písnička hrála tuším u toho, jak mi můj bratr (Evči její manžel) dával prstýnek s tím, že žádá o ruku.

Ráda na to vzpomínám.

... Evo, Evo, Evo. Nebudu ti lhát, můžeš se mi smát ... Asi tě mám rááád ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama