Nemám ráda první den v měsíci. Částečně kvůli práci... Protože musíme být dva, protože je hodně práce, protože je to nevděčná práce, protože už při příchodu do práce člověk nestíhá ... A protože je dost pravděpodobné, že budu mít směnu zrovna s tamtím oným ... Prý kolegou :-) . Proč prý? Protože má sice podepsanou úplně stejnou pracovní smlouvu jako já a holky, dostává stejné peníze, ale vážně za úplně jinou práci.
Dnes se musím pochválit. Nejenom, že jsem toho v práci hodně zvládla, ale taky jsem zvládla ho nezabít. Dokonce jsem ho ani neseřvala, jen v myšlenkách :-) ... Lítala jsem jako magor, málem jsem smetla lidi, jak jsem chodila rychle, abych měla svou práci co nejrychleji hotovou (opět - nástup do práce v 5, mít hotovo co nejdříve - samozřejmě, nejlépe v 7, haha ... Hotovo jsem měla kompletně až v půl jedenácté, přičemž šílenou úlevu jsem pocítila už o skoro hodinu dříve - v podstatě jsem měla hotovo už to nejdůležitější ...
Ale prostě já fakt makala a on slíbil, že mi pomůže. Dopadlo to tak, že prý měl hodně práce, "Blázinec! Dnes je to hrůza!" říkal celý den. "Jsem z toho už fakt vyřízený! Promiň, nestíhám!" ... Pomohla mi kolegyně z jiného oddělení. Z ničeho nic, sama od sebe. Udělala mi tím hroznou radost. Ano, v podstatě nám jde všem o to stejné, ale stejně - mohlo jí to být ukradené, problém bych měla já, její práce to nebyla, ale ona mi šla pomoct. Mít čas, tak se skoro i rozbrečím dojetím :-D , protože jsem si stihla vzpomenout, jak moc mi ze začátku připadala drsná a nepříjemná a jak hodná ve skutečnosti je :-) .
... No, každopádně, někdy kolem deváté hodiny jsem potkala na jednom místě svého velmi kolegiálního kolegu, jak je zakecaný s naší šéfovou, která mi čím dál víc připadá jako on - nic neudělá pořádně... Neříkám, že ten rozhovor byl osobní, ale řešili úplné ptákoviny, které by nejenže počkali, až bude hotovo to důležité, ale které by počkaly klidně i ... vlastně které se ani řešit nemusely nikdy... A oba se u toho velice bavili a odbočovali od tématu. Když jsem šla kolem nich za 5 minut, byli stále na tom stejném místě, oba usměvaví jako sluníčka... Když jsem přišla o deset minut později do kanceláře uřícená jako prase, protože jsem v podstatě celou dobu skoro běhala, a můj milý kolegiální kolega už byl taky tam a řekl, že je dnes příšerný den, že ani nemá čas se jít vyčůrat! Že neví, kde mu hlava stojí... Měla jsem chuť na něj zakričet, že kdyby si odpustil některé naprosto zbytečné dýchánky s naší šéfkou, tak už mohl mít hotové všechno a být i vyčůraný, ale to by ti dva nemohli být takový Pat a Mat, že ... Chvíli předtím se mi totiž udělalo opravdu zle, kvůli svému vysokému tempu, žádné snídani a žádnému pití... Musím přiznat, že chvílemi už jsem se viděla, jak beru do ruk ten monitor před ním a protahuju mu jím hlavu :-) . Následně to samé se židlí, následně to samé se vším možným, co bylo po ruce ... Ale co? Ale jsem holka šikovná a on to přežil. Jen si nejsem stoprocentně jistá, jestli je to výhra :-) .
Vzpomínám, jak jsme se s kolegyněma bavili o jeho nemocenských a já říkala, že jsem si myslela, že ho můj už zabije, protože nám opět zkazil společnou dovolenou svým onemocněním ... A Romča řekla tenkrát, že jsme aspoň mohli mít klid. "Ale přece kvůli takovýmu nepůjde chudák do vězení!" "Ale prosím tě, za vraždu takovýho vola? To by ho do vězení ani neposlali..." :-D Samozřejmě, že to nebylo myšleno vážně, nejsme takové extrémkyně, ale v podstatě začínám chápat její myšlenkové pochody.